Varnsdorf
(německy Warnsdorf, hornolužickosrbsky Warnoćicy) je město v nejsevernější části České republiky, ve východní části Ústeckého kraje, v okrese Děčín, na jihovýchodě Šluknovského výběžku. Protéká jím říčka Mandava a je ze tří stran obklopen územím Německa. Leží 32 km východně od Děčína a 34 kilometrů severozápadně od Liberce.

Obec s rozšířenou působností Varnsdorf je počtem obyvatel druhým největším městem okresu Děčín, žije zde necelých 16 tisíc obyvatel, výměra katastru města je 26,21 km2. Skládá se z místních částí Varnsdorf, Studánka a Světliny 1. díl. Ve Varnsdorfu jsou hraniční přechody do Německa: silniční Varnsdorf-Seifhennersdorf a Varnsdorf-Großschönau, dále přes město vede peážní železnice z Žitavy do Eibau.

Dějiny města začínají ve 2. polovině 14. století založením zemědělských dvorů. V roce 1830 se zde konalo první úplné liturgické provedení Beethovenovy slavnostní mše Missa Solemnis. Varnsdorf byl povýšen na město v roce 1868, do té doby byl největší vesnicí Rakouska-Uherska. V tomtéž roce přijel do Varnsdorfu první vlak z Děčína a díky železnici nastal rozvoj průmyslu, především strojírenství a výroby textilu. Ve druhé polovině 19. století měl Varnsdorf přezdívku „Malý Manchester v Českém Švýcarsku“[4], nebo také „Severočeský Manchester“. V roce 1872 zde vzniklo společenství starokatolické církve. Po druhé světové válce došlo k vysídlení drtivé většiny původního obyvatelstva. V roce 1947 zde proběhla stávka, která měla podstatný vliv na únorové události roku 1948. Po druhé světové válce se Varnsdorfu říkalo „město mládí, zahrad a komínů (továren)

Žitava
(něm. Zittau) je město v Německu, v saské části Horní Lužice, v zemském okrese Zhořelec.
V roce 1879 zde existující žitavský přírodovědný spolek Globus nechal postavit na vrcholu Hvozdu vyhlídkovou věž a v roce 1891 kamennou rozhlednu.

Na počátku 20. století bylo město železniční křižovatkou. Leželo na dráze Drážďany-Liberec, tratě vedly i do Zhořelce, Varnsdorfu, Frýdlantu v Čechách a Ojvína/Jonsdorfu (k plánovanému prodloužení tratě až do Mimoně nedošlo).

Žitava zažila značný úbytek obyvatelstva, v roce 1950 zde žilo skoro 47 tisíc obyvatel, poté však poklesl až na dnešních 25 tisíc. Na začátku 21. století počet obyvatel stagnuje.

Na místě někdejších hradeb je dnes Zelený okruh (Grüner Ring), umělecké urbanistické dílo, vybudované na přelomu 19. a 20. století. Tvoří jej parky, občanská výstavba, vily a památníky. Žitavská úzkorozchodná dráha ve směru do Frýdlantu byla sice v celé délce zrušena, do Lužických hor však i nadále turisty dopravují vlaky tažené parními lokomotivami.